Volary

V široké kotlině, obklopené zalesněnými šumavskými vrcholy, leží starobylé město, proslulé svou svéráznou architekturou, založené při celkové kolonizaci Šumavy na přelomu 13. a 14. století. Procházela tudy větev Zlaté stezky z Pasova do Prachatic, což dodnes připomíná dlouhé ulicovité náměstí.

Kostel sv. Kateřiny ve Volarech který prošel několika přestavbami

V držení Volar se postupně vystřídali vyšehradská kapitula, Rožmberkové, císař Rudolf II. a od roku 1719 Schwarzenberkové. Kupci, putující na Zlaté stezce, měli ve Volarech noční odpočinek, z čehož spolu s výnosnými cly za dovážené zboží měli zdejší obyvatelé zajímavé příjmy. Petr Vok vydal Volarským listinu, podle níž směli zabavit vozy i s nákladem a koňmi kupcům, kteří nedodrželi povinný směr stezky. Zdejším obyvatelům se přezdívalo “volaři”, to proto, že kromě příjmů, plynoucích z provozu na Zlaté stezce, živilo obec i intenzivní dobytkářství. Racionální chov dobytka podle alpských zvyků zavedli v 16. století do Volar osadníci ze Štýrska a Tyrol, kteří se od ostatních lišili vzhledem, zvyky i typem domů. Právě díky jim se tu vyvinul specifický typ “volarského domu”, blízký typickým alpským obydlím. Tyto objekty tvořily až do požáru v polovině 19. století převážnou zástavbu obce. Architektonicky ojedinělé volarské domy se ještě na některých místech obce, od roku 1871 města, zachovaly. Většinou pocházejí z 18.

století. Jsou typem selského horského dvorce, pro který je charakteristické soustředění celého hospodářství do jediného domovního celku, pod jednu střechu. Je to dřevěná, velmi široká stavba s kamennými částmi přízemí, případně s celým přízemím z kamene, krytá širokou sedlovou střechou, pod kterou se vešla jak obytná část, tak chlévy, stodola a často i dvorek. Vchod býval umístěn ve středu vstupního průčelí, nad ním se zřizovala přes celou šířku domu pavlač, později s bohatě vyřezávanými sloupky, v níž se skladovalo seno. Takových domů se ve městě uchovaly zhruba dvě desítky, k nejhezčím patří čp. 41, 42, 55, 67, 70, 71, 99, 102, 159, 160-164 aj. Na náměstí stojí kostel svaté Kateřiny, původně pozdně gotický, v letech 1669-1690 nově vystavený v raně barokním stylu podle projektu J. Canevaleho a opět po požáru v roce 1754 podle návrhu A. Martinelliho.

Při okraji města na hřbitově je památník obětí pochodu smrti z konce 2. světové války a hroby 96 žen české, ruské, německé, polské a maďarské národnosti, které tu zahynuly při cestě z koncentračního tábora v Ravensbrüku.

Převzato z knihy:

999 turistických zajímavostí České republiky

Knihu vydala Kartografie Praha, Františka Křížka 1,

170 30 Praha 7, E-mail: digiteam@kartografie.cz

homepage: www.kartografie.cz