Střípky-Čriepky 2005/01 ... Článek 08 (z 10)
Cesky ZnakSlovensky Znak ČS klub
Wellington
Střípky-Čriepky
internetová verze časopisu vydávaného
ČS klubem ve Wellingtonu
Číslo: 2005 / 01

Články: Volary
15 let od pádu železné opony
Dějiny zemí koruny české
Měsíc ve zprávách
Správy zo Slovenska a o Slovensku
Sportovní události
Trochu humoru
Aktuality a dopisy čtenářů
Klubovní zprávy
Závěrečná stránka
HTML verze pro tisk

Aktuality a Dopisy čtenářů



Vážení přátelé,

ráda bych se s vámi podělila o jeden příběh.

Není asi příliš velký rozdíl v životech českých komunit kdekoli na světě. Jsou krajané, kteří jsou činní v různých spolcích a společnostech, potom ti, kteří třeba ani tak moc činnosti nevytvářejí ale rozhodně se všeho zúčastňují a pak také ti, kteří se scházejí jen v určitých menších seskupeních a o „život komunity“ neprojevují žádný zájem. Většinou také ani neodebírali žádné exilové časopisy nebo nekupovali knihy z exilových nakladatelství. Rozhodně se ale na příklad v Sydney, všichni přišli podívat do naprosto nabité sokolovny při návštěvě tehdejšího prezidenta republiky, Václava Havla.

Jsou ale krajané, kteří pomáhali a nepotřebovali k tomu žádný spolek, pomáhali tak jak mohli a tam kde mohli. Ti, kterým pomohli na ně třeba po letech i zapomněli a oni se nikdy o žádné zásluhy nehlásili.

Jednoho takového krajana máme také v Sydney.

Jsme s manželem členy nezávislé knihovny Libri prohibiti, kterou založil a dále vede pan Jiří Gruntorád. Když jsme se letos chystali na návštěvu České republiky, poslal nám pan Gruntorád seznam knih, které stále ještě marně hledá. V tomto seznamu jsme náhle s překvapením četli jméno Zdeňka Grunera, který měl prý napsat básnickou sbírku „Psáno do větru“.

To bylo překvapení! Ing. Gruner, který tak jako nám oběma s manželem, tak i mnoha jiným krajanům pomohl sehnat zaměstnání v tehdy největší sydneyské sklárně ACI, přímo ve sklárně nebo v jejím výzkumném ústavu, kde sám byl manažerem. Pomohl k zaměstnání, poděkovali jsme a když jsme později odešli ke svým oborům, tak jsme pozapomněli.

Samozřejmě, že mu manžel zavolal. Důlní inženýr Zdeněk Gruner a básník? Ano opravdu. Jeho básnickou sbírku kdysi vydal jeho kamarád, krajan pan Tuček, v době, kdy Zdeněk Gruner pracoval v uranových dolech na dálném severu Austrálie. On sám svou sbírku nikdy neviděl a pan Tuček již nežije. Udělal nám alespoň fotokopie svých rukopisů a k tomu napsal, tak jak si pan Gruntorád přál, také krátký životopis. V něm jsme pak našli další překvapení. Tento skromný krajan se nikdy ani slovíčkem nezmínil, že byl vyznamenám prezidentem Benešem medailí za chrabrost, za obranu hlavní pošty v Praze za revoluce ve 45 roce.

Odvezli jsme vše do Prahy do Libri prohibiti.

Když jsme se vrátili, přepsala jsem všechny básně na počítači a byly tak pěkné, že jsem z nich sestavila program poesie. Generální konzul České republiky v Sydney, Ing. Jaroslav Doleček byl tak laskavý, že celou akci podpořil a nabídl, že můžeme odpoledne poesie uspořádat v místnostech generálního konzulátu a sám program uvedl. Básně recitoval sám autor, krajan Ivo Pšeničný a také já. Hudebního doprovodu se ujal houslista Miroslav Koutský.

Konečně jsme tedy mohli našemu krajanovi Ing. Zdeňku Grunerovi patřičně poděkovat.

Nemáte i vy, milí přátelé mezi sebou takové skromné krajany?

Jana-Anna Rich (Reichová)

Treeland Road, Green Point, NSW



dsc01260a.jpgIvo Pšeničný při recitování básní

Kopretiny

vzpomínky jako bázlivé dlaně

stydlavých jar

na zmoklých lukách prvosenek

ztracený vítr ve vlasech dívky, nepíše dějiny

ztracený vítr ve vlasech

a kopretiny v dlaních

vrátí se nevrátí, vrátí

napsáno na nich


Australia 1953



Nostalgie

na první lásku, na květiny kolem tebe rozsypané,

na políbení, na vítr jež z polí vane, nezapomenu,a první vrásku kolem úst políbím za čekání a i když bílé vlasy budeš mít a odkvétat, to stokrát víc tě budu moje milá milovat, milovat za věrnost milovat za čekání.

Australia 1953

At te clamo Praga

Naposled jsem tě vlastně uviděl první a poslední políbení dal do jabloňových květů s vůní tvých retů poslední polibek zanechal nedokončenou větu jak jednou dávno jeden český král a potom, potom když jsem utíkal z pohledu tvých zraků vzpomenul jsem si na krále a bitvu u Kresčaku

Australia 1953

Bez nadpisu

roztrhané rozhovory pláčem a smutkem posypané

zavířily kolesami času a paklíče k polopravdám

zamknuly krásu

strach si pískal a úzkou ozvěnou jež byla na okrasu

stíny ukřižovaného jasu dochodily

na milostné písně nebyl čas na zdích zbyly grafity

co vůně kdysi paprsků slunečních natropily

bezvřesé jsou doliny prvního slabikáře a dítě nečte

my máme mámu máma má maso bože přebože

kam jsi se poděla kráso.

Darwin 1955