Střípky-Čriepky 2005/03 ... Článek 03 (z 10)
Cesky ZnakSlovensky Znak ČS klub
Wellington
Střípky-Čriepky
internetová verze časopisu vydávaného
ČS klubem ve Wellingtonu
Číslo: 2005 / 03

Články: Volary
15 let od pádu železné opony
Dějiny zemí koruny české
Měsíc ve zprávách
Správy zo Slovenska a o Slovensku
Sportovní události
Trochu humoru
Aktuality a dopisy čtenářů
Klubovní zprávy
Závěrečná stránka
HTML verze pro tisk

Velikonoční zvyky


 

Svátky Velikonoce, které mají svůj prapůvod v pohanských dobách jako oslava jarní rovnodennosti a probuzení celé přírody z dlouhodobého zimního odpočinku, přešly do křesťanství jako svátky oslavující zmrtvýchvstání Spasitele.

Pro mnoho lidí mají význam jako svátky jara, přesto se ve většině domácností udržuje mnoho zvyklostí a na stolech se objevují tradiční velikonoční pokrmy, které se více či méně nostalgicky dědí z generace na generaci. Snad každý cítí tu sílu nového života, která s příchodem jara příznivě působí na všechny lidi bez rozdílu.

Tato erupce nových sil se promítá i do našeho stravování jako potřeba jídel svěžích a lehkých. Zejména po období masopustu, které je charakteristické těžkými a tučnými pokrmy tradičních českých zabíjaček s maškarním veselím, následuje čtyřicet dnů dlouhé postní období začínající Popeleční středou a vrcholící na Velký pátek.

těmto postním dnům se neváží žádné tradiční pokrmy. Strava byla u našich předků velmi skromná a na Velký pátek se nevařilo vůbec. Výjimkou jsou snad jenom zvláštní druhy pečiva zvané ptáčky. Bylo to prosté kynuté těsto vyválené do pramínku, na kterém se udělal uzel. Kratší konec se zploštil do tvaru hlavičky, do níž se vtlačila rozinka jako oko a delší strana se po zploštění nastřihla nebo narýhovala do tvaru vějířovitého ocásku. Toto pečivo symbolizovalo návrat ptáků z teplých krajin.

kraslicemix.jpg

Druhé pečivo, tzv. Jidáše se připravovalo z lepšího kynutého těsta a mělo tvar spletených provazů nebo svinutých spirál, symbolizovalo provaz, na kterém se Jidáš oběsil po zradě Krista. Někdy se jidáše připravovaly jen jako ploché vdolky narýhované nožem nebo propíchané vidličkou. Pečené jidáše se podávaly a jedly pokapané medem, který měl chránit před bodnutím včelou nebo před hadím uštknutím.

Po skončení půstu se připravovaly hlavně lehké pokrmy z mladého masa (jehněčí, kůzlečí). Využívaly se i jarní bylinky-výhonky kopřiv, pampelišky, petrželka, pažitka apod. Ty se přidávaly do jarních polévek a velikonočních nádivek. Z moučných jídel se pekl beránek, který nahrazoval v chudých rodinách maso jehněčí a také velikonoční bochánek, zvaný mazanec. K velikonoční tradici do dnešních dnů neodmyslitelně patří i barvená vejce, která děvčata dávala chlapcům při pomlázce.

kraslicecervena.jpg

Původně se vejce barvila na červeno vařením se štěpinami zvláštních druhů dřeva, později s červeným papírem od cikorky, nazeleno s mladými výhonky žita a nažluto nebo nahnědo se slupkami od cibule. Kromě barvení se vejce krášlila dalšími různými technikami: voskováním, škrábáním, batikováním, lepením apod.

Trvalejší hodnotu (dnes i sběratelskou) mají kraslice. Jsou to vyfouklé vaječné skořápky dovedně pomalované s užitím již zmíněných nejrůznějších technik s tradičními lidovými ornamenty charakteristickými pro ten který kraj. Velikonoce včerejška přežily do dnešních dnů a na našich svátečních stolech se objevují tradiční pokrmy. Připomínkou a inspirací může být i několik receptů s velikonoční tématikou.

České listy na internetu


 

Zima v Čechách

Jak neveselé a tesklivé jsou ty časy zimní,

když zima zase panuje a život náš ovlivní,

když teploty už klesají a obloha se mračí,

sněhu a ledu máme dost, až nám to už stačí.

Až chladný vítr za humny bude foukat,

sněhulák na to bude jen smutně koukat.

Neztrácejme však naději a nesmíme se bát,

příroda v tom bude zas dobrou roli hrát,

až koncem února se zima už zase krátí,

a než se každý naděje, jaro se zas vrátí!

Evžen Doubek, Auckland


 

Pro zasmání

Hádali se 3: Francouz, Angličan a Čech, která z těchto národností přísluší našemu předku - Adamovi.

Francouz říká: Pánové, pánové, jistě to byl Frnacouz, protože nikdo neumí chodit s takovou elegancí s fíkovým listem jako Francouz.

Angličan: ale né, to neni možné, protože nikdo jiný než Angličan, nemůže být takový getleman jako jsou Angličané, aby poskytl své žebro pro ženu.

A Čech říká, lituji, ale oba se mýlíte, protože jen Čech může chodit s holým zadkem a myslet si, že je v RÁJI.

Zdraví - Zorenka, Waitarere Beach