Střípky-Čriepky 2005/06 ... Článek 03 (z 10)
Cesky ZnakSlovensky Znak ČS klub
Wellington
Střípky-Čriepky
internetová verze časopisu vydávaného
ČS klubem ve Wellingtonu
Číslo: 2005 / 06

Články: Volary
15 let od pádu železné opony
Dějiny zemí koruny české
Měsíc ve zprávách
Správy zo Slovenska a o Slovensku
Sportovní události
Trochu humoru
Aktuality a dopisy čtenářů
Klubovní zprávy
Závěrečná stránka
HTML verze pro tisk

Americká vojenská mise do Velichovek



Dne 30. dubna 1945 spáchal Adolf Hitler v Berlíně sebevraždu. Nově jmenovaná nacistická vláda pod vedením Karla Dönitze, sídlící na konci války ve Flensburku, chce se spojenci hrát nebezpečnou hru. Odpoledne 5. května přijel do Remeše vyjednávat admirál von Friedenburk. Generál Eisenhower dostává zrádné návrhy, aby se ukončily bojové akce na západě a nadále se bojovalo jen východním směrem. Eisenhower návrh rezolutně odmítl a naopak trval na bezpodmínečné kapitulaci Německa na všech frontách. Až když náčelník štábu generál Smith oznámil německé straně, že bude zabráněno utečencům v přechodu do linií amerických vojsk, došlo ke zvratu.

Náčelník generálního štábu německé brané moci generál Jodl podepsal ve školní budově v Remeši, 7. května 1945, ve 2:41 hodin, bezpodmínečnou kapitulaci Německa. Jedna lest se ale kapitulujícím německým generálům podařila. Na základě jejich tvrzení, že v důsledku přerušených spojení a rozbitých komunikací nebude možné o kapitulaci jejich vojska včas vyrozumět, povolil Eisenhower odklad o 48 hodin. Ukončení veškerých bojů mělo proběhnout přesně v 0:00 hodin 9. května. Nacisté tak získali další čas na to dostat se k americkým liniím. Odpoledne téhož dne podepsal admirál Dönitz zákeřnou výzvu armádám Střed, Jih a Jihovýchod, bojujícím na východním směru. Tyto útvary měly bojovat dále a neměly brát ohled na situaci na západní frontě.

V centru české kotliny se v polovině dubna nacházela většina z 62 vyzbrojených divizí armádního seskupení Mitte (Střed), pod vedením dynamického polního maršála Ferdinanda Schörnera. Čtyřiapadesátiletý Schörner, oblíbenec Adolfa Hitlera, rozbil svůj štáb v malých lázních Velichovky, 30 km severně od Hradce Králové.

Američané věděli moc dobře, že Schörnerova armáda s téměř dvěma tisíci tanky a další těžkou výzbrojí, může být velkým problémem v centru Čech, kde leželo hlavní město Československa, bojující Praha. V seskupení Mitte bylo ve zbrani koncem dubna téměř milion mužů. Bylo tedy nutné ihned samotného Schörnera informovat o kapitulaci všech armád a také o tím podmíněném, možném odchodu jeho vojsk do amerického zajetí. Rudá armáda byla v té době někde v okolí Drážďan a v jižním směru od Brna. O jejím pohybu nebyly žádné zprávy.

To, že generál Eisenhower zahájil poněkud předčasně jednání s Rusy o demarkační linii a že tato jednání vedl až příliš důvěrně, teď značně zdramatizovalo celou situaci. Samotný střed Čech se ocitl v absurdním postavení. Přes těžké boje v Praze a nejistou situaci na dalších místech museli nic netušící povstalci čekat na Rudou armádu! V silách amerických jednotek, které své tanky 6. května odpoledne vrátily na dohodnutou demarkační linii, bylo dobýt nejen Salzburg, ale i poslední velké město - Prahu. Ta se nakonec po dramatickém průběhu povstání osvobodila 8. května vlastními silami.

Dne 7. května večer byl s pětihodinovým zpožděním dopraven britským letadlem Dakota na Borské letiště v Plzni německý plukovník generálního štábu ve Flensburgu, Wilhelm Meyer - Detring, s důležitými instrukcemi v kožené aktovce. Adresát? Polní maršál Schörner. Většina zúčastněných se mylně domnívala, že maršál řídí bojové akce v Praze.

V čerstvě osvobozeném městě už na Detringa čekalo zpravodajské eso, zástupce oddělení G 3, V. sboru, podplukovník Robert H. Pratt. Ten do Plzně přiletěl téhož dne odpoledne a měl si vzít na starost jeden velký “výlet” na samém konci války v Evropě. Do přísně utajené akce bylo určeno čtyřicet příslušníků z roty “B” 23. jízdní průzkumné eskadrony, která přijela 6. května jako první do Plzně. Jejich velitel, major Carl Dowd dal po 21. hodině večer povel k odjezdu. Kolona složená z táměř 20 lehkých obrněných vozidel M 8, tří jeepů, vojenské sanitky a štábních limuzín, vyrazila směrem na Prahu. Američtí vojáci, se znakem V. sboru na rukávech, ještě netušili, že je čeká přes dvěstědvacet kilometrů územím za dohodnutou linií dotyku, s mnoha nástrahami a nepředvídatelnými událostmi.

Do Prahy mise dorazila kolem půlnoci. Kolona s bílými prapory projela Smíchovem a přes most Legií kolem Národního divadla vjela do Bartolomějské ulice. Američtí zástupci tu navštívili vojenské velitelství povstání generála Kutlvašra, aby vzápětí odjeli do sídla německého velitele Prahy, generála Rudolfa von Toussainta, ve vile v Dejvicích. Tam se dozvěděli, že se Schörner nachází v malých lázních Velichovkách, nedaleko Jaroměře. Pratt žádal generála, aby zastavil boje s povstalci, což se mu nepodařilo.

Noční cesta neznámou, bojující Prahou, s naprosto nepochopitelnou vojenskou situací byla pro Američany chaotická a vyžádala si mnoho objížděk, včetně rozebírání barikád. Byla ale i míst, jako například v Holešovicích, kde povstalci americké vojáky odmítly barikádami propustit, z důvodu velkého tlaku nacistů na jejich úsek.

Po průjezdu městem pokračovala mise směrem na Hradec Králové, kam skupina dorazila ráno 8. května, bez jakýchkoliv rušivých momentů. Americké stroje zastavily mezi Velkým náměstím a pivovarem a mnoho obyvatel Hradce si v té chvíli myslelo, že město osvobozuje americká armáda. Přesto, že byla ve městě poměrně silná německá posádka, Američané s ní nezahájili žádné jednání. V nastalé atmosféře se zde odehrávaly podobné scény jako z plzeňského či sušického náměstí 6. května, těsně po příjezdu prvních tanků s bílými hvězdami.

Kolem desáté, systémem kruhového obklíčení přes Nouzov, Jaroměř, Lanžov a Dvůr Králové, dorazila mise do cíle cesty, Velichovek.

Podplukovníku Prattovi a jeho lidem bylo brzy jasné, že ten, po kom pátrali celou noc, je už někde úplně jinde. Podle svědectví náčelníka štábu seskupení Mitte generálporučíka Oldwiga von Natzmera mu 7. května Schörnera osobně sdělil, že v noci z 8. na 9. května odletí od své armády a pokusí se dosáhnout bavorských hor, kde mělo být vše připraveno pro jeho ukrytí. Maršál své rozhodnutí zdůvodnil tím, že je příliš známou osobností. Toho dne přišla z OKW (Vrchního velení braných sil ve Flensburgu) spěšná depeše, oznamující příznivé informace o dosaženém příměří 9. května v 8:00 hodin. Večer bylo ale upřesněno, že boje budou zastaveny 9. května už v 0:00 hodin! Tato nečekaná změna překazila poslední plány velitelství skupiny německých armád.

Natzmer oznámení o odjezdu svého velitele nepřijal příliš nadšeně, chtěl aby Schörner osobně řídil kapitulaci u amerických vojsk. Nakonec to byl právě on, kdo oznámil zástupcům všech armád (nedostavili se zástupci 4. obrněné armády) informace o konečném příměří. Všechny oddíly a štáby tak dostaly volnou ruku v tom, aby se na vlastní pěst pokusily dostat tak daleko na západ, jak jen to bude možné.

navratzvelichovek.jpgKolona vozidel M8 projíždí po návratu z Velichovek Hradcem Králové. Američané jedou dnešní třídou Karla IV.

Celý odjezd velitelství armád Mitte byl zpožděn z důvodu čekání na plukovníka Mayer - Detringa, který sem vezl nové instrukce a vysvětlení, proč bylo příměří uzavřeno tak nevhodně brzy. Sám Schörner už ráno 8. května odjel s vojenskou kolonou směrem na Žatec, kde mělo být zbudováno nové velitelství Mitte k organizaci ústupu na západ. Tady také čekal na svého podřízeného von Natzmera. Zároveň byl připraven z rozkazu samotného Schörnera odlet dvou průzkumných letadel Fi-156 Storch z polního letiště Semonice u Jaroměře do Žatce. Vzhledem k dramatické situaci, kdy se vše měnilo s každou minutou, plán pilotů Gastla a Mocka na včasný odlet nevyšel a oba odletěli se značným zpožděním. Když k večeru nad místem přistání u Žatce viděli německá vozidla s bílými prapory a blížící se ruské pancéřové průzkumy, bylo jasné, že rozkaz už nelze splnit. Obě letadla nakonec přistála v Německu u letiště Feldkirchen, jihovýchodně od Mnichova.

U letištní plochy v Žatci se v podvečer objevily ruské tanky a maršál Schörner rozhodl, že přesun bude pokračovat do Podbořan, kde bylo bojové stanoviště letectva a generálem Seidemannem. Tady požádal o civilní oblek a k ránu odletěl s letadlem Storch, pilotovaným Erichem Plockem do Tyrol, aby údajně splnil Hitlerův rozkaz, bránit jako velitel Alpskou pevnost, která však neexistovala. Zároveň nacistický maršál zanechal u letiště svého spícího podřízeného Natzmera, s nímž se právě o letadlo dostal do ostrého sporu. Náčelník štábu požadoval letoun pro sebe, aby mohl odletět k armádám, s nimiž bylo ztracené spojení. Frdinand Schörner se 15. května vzdal po odjezdu z Kitzbühlu do amerického zajetí, odkud byl později v Salzburgu předán Rusům.

Ve Velichovkách se však, kromě demoralizovaných německých vojáků a oficírů, kteří tu ničili nejrůznější dokumenty, nacházel v podzemním bunkru archiv východních armád, který se operativně převážel s ustupujícím Wehrmachtem před Rudou armádou. Po čtyřech hodinách pobytu se obrněné vozy M 8 vydaly na zpáteční cestu obtěžkané podlouhlými dřevěnými bednami, připevněnými na jejich bocích. Ne všechny dokumenty byly tehdy vhodné ke zničení.


Na zpáteční cestě z Velichovek se celá kolona znovu rozdělila. Část vozidel M 8 a jeden jeep zastavily kolem 15:00 hodiny opět v centru Hradce Králové, tentokrát na Děkanském náměstí. Vojáci tu poblíž katedrálního kostela sv. Ducha dávali autogramy a na oplátku je Češi hostili koláči a pivem. Speciální nabídkou byla pečená husa. Zbývající malá část skupiny odjela z Velichovek ve směru na Ostroměř.

Zodpovědní němečtí důstojníci se tak už před příjezdem Američanů dozvěděli tvrdou realitu, k rozpadu protihitlerovské koalice v žádném případě nedojde! I proto patrně došlo ke změně v ústupovém plánu nacistických vojsk. Zbraně připravené do poslední chvíle na očekávaný zvrat v konci války byly najednou k ničemu. V poledne 8. května se rozhořely ohně na mnoha strategických místech, letištích, skladech. Předem určené vojenské objekty začaly spěšně likvidovat speciální skupiny.

Celou dobrodružnou akci průzkumného oddílu americké armády neminulo občasné bloudění, hledání správných směrů, kontakty s bojovými střety povstalců se zbytky německých jednotek, ale také například záchrana 50 rukojmí z řad obyvatel Českého Brodu, kterým hrozila poprava v posledních hodinách války. Cestou zpět došlo v Ostroměři k zajetí a následné popravě osmi německých důstojníků, kteří se chtěli ve vojenském voze s bílou vlajkou dostat s americkými vojáky na západ. Plán nacistů, kteří odmítli odzbrojení, překazila tamní česká odbojová skupina a popravu vykonali ruští partyzáni pod vedením velitele Sosulina u budovy nádraží.

Na zpáteční cestě se už Američané bojující Praze vyhnuli přes Kladno, Beroun a 8. května večer dorazili zpět do Plzně.

Celá legendární mise, ač nebyla zcela úspěšná, byla snahou amerického velení rychle vyřešit bezvýchodnou situaci kolem Prahy a v co nejkratší době vyjednat ukončení bojů v hlavním městě. Nikdo ze zúčastněných ani zdaleka netušil, že v tomto prostoru končil jeden horký evropský válečný konflikt a zároveň začínal úplně nový, v budoucnu zvaný studená válka.

Druhá světová válka na českém území skončila vlastně až 11. května, kdy Rudá armáda v prostoru Lysá nad Labem, Jičín, Hořice, Pardubice, Chrudim, Chotěboř a Kolín obklíčila zbytek skupiny armád Střed v počtu 860 000 mužů.


 

Výňatek z knihy: Američané a Západní Čechy 1945

Knihu napsal: Zdeněk Roučka a byla vydána k 55. výročí osvobození americkou armádou.

Knihu vydalo: ZR&T, Vojanova 15, 318 12 Plzeň

ISBN 80 - 238 - 5081 - 4

Kniha je psána ve dvou jazycích: česky a anglicky

Kniha obsahuje mnoho originálních fotografií o příjezdu americké armády do západních Čech. Velmi zajímavé čtení pro lidi kteří na válku pamatují a též pro mladou generaci která o tomto dění toho moc neví jelikož komunistický režim tyto historické okamžiky utajoval nebo překresloval.

Mě bylo pouze 11 let ale velmi dobře si vzpomínám na den když americká vojenská kolona přijela na náměstí v Plzni.

Redaktor Gustav Knotek