Střípky-Čriepky 2005/07 ... Článek 01 (z 10)
Cesky ZnakSlovensky Znak ČS klub
Wellington
Střípky-Čriepky
internetová verze časopisu vydávaného
ČS klubem ve Wellingtonu
Číslo: 2005 / 07

Články: Volary
15 let od pádu železné opony
Dějiny zemí koruny české
Měsíc ve zprávách
Správy zo Slovenska a o Slovensku
Sportovní události
Trochu humoru
Aktuality a dopisy čtenářů
Klubovní zprávy
Závěrečná stránka
HTML verze pro tisk
Cesky Znak Stripky/Criepky Logo Slovensky Znak

Časopis Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků na Novém Zélandě

  Číslo 07 (No.07)

  Červenec 2005 (July 2005)

  Ročník 16 (Vol. 16)



Známá i neznámá Božena Němcová



Jelikož tento rok uplynulo právě 150 let od doby, kdy Božena Němcová vydala velmi známou knihu “BABIČKA” a v krajanském měsíčníku “Hlasy národa” z amerického Chicaga mě zaujala série článků ing. Aleny Kulheimové z Uherského Hradiště o životě a díle české spisovatelky Boženy Němcové. Při vhodné příležitosti jsem proto autorce výše uvedených článků položil několik otázek.

Čím Vás zaujala Božena Němcová?

babickaznamka.gifZnámka vydána k 150 výročí vydání knihy BABIČKA

Svým dílem, svým talentem, statečností, pracovitostí, celou svou osobností. Zatoužila jsem být opět ve společnosti této moudré a ušlechtilé ženy a skutečné dámy velké každým dechem. Ve vzpomínkách jsem se vrátila do světa jejich pohádek, kde dobro vítězí nad zlem a také do reálných lidských osudů spisovatelkou hluboce procítěných a mistrně zpracovaných v řadě jejích povídek. S její “Babičkou” jsem se navracela do svého vlastního dětství, protože jsem obdivovala a zbožňovala také svoji babičku. Obdivovala jsem spisovatelčin talent prostým slovem vyjádřit hluboké životní prožitky, s jejími postavami z povídek prožívat bohatost života, opravdovou bolest i radost a přes všechny ústrky a prožitá utrpení si v srdci uchovat víru, naději a lásku.

Byla Božena Němcová půvabná žena?

Svým půvabem a svou osobností si získala každého, kdo se s ní osobně setkal. Česká šlechta byla přesvědčena o tom, že Božena je aristokratického původu. V životě Barunky Panklové, později slavné Boženy Němcové, je ukryto nějaké tajemství, které se pokoušela rozlousknout sama Božena. Její předčasná smrt v roce 1862 jí znemožnila odhalit toto tajemství. Božena Němcová byla opravdu velice podobná dvěma vévodkyním Zaháňským a to jak kněžně Kateřině Vilemíně, tak její mladší sestře kněžně Dorotheji. Svým ušlechtilým vystupováním, společenským taktem, spisovatelským talentem, osobním kouzlem a půvabem Božena Němcová obzvláště připomíná kněžnu Dorotheu, která se narodila vévodovi Petru Kuronskému a jeho manželce “rodem von Medem” v roce 1793. Mladinkou princeznu Dorotheu provdali v 16ti letech “na doporučení a přímluvu ruského cara Alexandra” za Edmonda Talleyranda, knížete Périgordského. “Edmond byl synovcem slavného francouzského diplomata Talleyranda”. Později se Dorothea stala vévodkyní de Dino a de Sagan.

Jak Božena Němcová, tak kněžna Dorothea, obě měly krásné vznosné postavy, ladné pohyby, černé vlasy s modrým leskem, velké snivé oči, které měnily barvu, tu do modra, tu do hněda, nejčastěji však byly smaragdově zelené. Také Dorothea nesporně měla spisovatelské nadání.

Co je tajemné v životě Boženy Němcové?

Datum jejího narození, například. Barunka Panklová se nenarodila 5. února 1820, toho data byla však ve Vídni pokřtěna. Bezpochyby Barunka byla starší než se uvádí. Přece čtyřleté dítě by ani nezvládlo každodenní několikakilometrovou cestu z Ratibořic do školy v České Skalici. Později sama Božena Němcová v dopise H. Jurenkovi o svém pobytu na zámku ve Chvalkovicích v letech 1830-1833 “...nebylo mi ještě zcela třináct let, když jsem přišla do Chvalkovic...” To znamená, že by se Barunka Panklová musela narodit už v roce 1817, anebo 1818. Potom by v roce 1824, kdy začala Barunka navštěvovat školu v České Skalici, měla skutečně 6 nebo 7 let. V roce 1830 by pak také měla “necelých třináct let”, když přišla do zámku ve Chvalkovicích...

Zarážející také je, že paní Panklová neměla Betty ráda. K ostatním svým dětem projevovala mateřský cit, k Betty byla velice přísná. Někteří badatelé se proto domnívají, že paní Panklová nebyla skutečnou matkou Barunky Panklové “Boženy Němcové”, že malá Barunka byla předána do rodiny Panklů jen na vychování.

Vzhledem roztomilá Barunka, později sličná slečna Betty, připomínala obyvatelům Ratibořic a České Skalice půvab princezen Kuronských. Věděla slečna Betty o tom?

Spisovatelka Božena Němcová si tajemství svého zrodu uvědomovala. Už v dětství se Barunce přece dostalo od kněžny Kateřiny Vilemíny Zaháňské mnoho privilegií. Betty například četla knihy přímo z osobní knihovny paní kněžny a tyto knihy byly slečně Betty přímo ze zámku také zasílány. Nikomu z Ratibořic se takové přízně od zámecké paní nedostalo.

Na doporučení paní kněžny Kateřiny Vilemíny slečna Betty se věnovala výuce jazyků, studiu literatury, hře na klavír, výuce ručních prací po dobu 3 let na zámku ve Chvalkovicích a to vše na náklady vévodkyně Zaháňské.

Paní Panklová očekávala od kněžny Záhaňské věno pro Betty a povýšení Josefa Němce do vyššího úřednického stavu. Proč k tomu nedošlo?

bozenanemcovaportret.gifBožena Němcová - portrét z roku 1845 od Josefa Vojtěcha Hellicha

Podle mého soudu Kateřina Vilemína Zaháňská měla v roce 1837, tj. v době, kdy se Betty Panklová zasnoubila a pak provdala za Josefa Němce, s řízením a s ekonomikou svého rozsáhlého panství velké starosti, se kterými se nikomu nesvěřila. Navíc byla často unavená a zdravotně se necítila dobře. Také pak po svatbě mladá paní Božena Němcová bydlela v Červeném Kostelci, takže nepřicházela do bezprostředního kontaktu se zámeckou paní, jak tomu bylo dříve v Ratibořích. Takže jako svatební dárek dostala Božena od vévodkyně Zaháňské jen pár krásných náušnic. Že mnohé mladé paní brzy po svatbě přicházejí o iluze, o tom měla vévodkyně Zaháňská také své vlastní bolestné zkušenosti. Určitě osud Boženy Němcové zámeckou paní nadále zajímal. Než však mohla vévodkyně, která se neustále pohybovala mezi Vídní, Ratibořicemi a Zahání, učinit nějaká opatření ve prospěch Boženy, kněžna Kateřina Vilemína Zaháňská, za necelé 2 roky po Boženině neveselé svatbě s Josefem Němcem, nečekaně umírá ve věku 58 let. V té době měla Božena už skoro jednoročního syna Hynka. Skutečností je, že kněžna Kateřina Vilemína Zaháňská “kterou známe z Babičky” malé Barunce Panklové, a později slečně Betty, projevovala sympatie a mimořádnou náklonnost. Nebyla však matkou Barunky - Boženy Němcové.

Paní Panklová vůči Boženě neprojevovala mateřský cit...

V rodině Panklových bylo hodně dětí, takže paní Panklová byla stále v jednom pracovním kole. Mimo vedení své vlastní domácnosti paní Panklová pracovala ještě na zámku, za což dostávala odměnu ve formě naturálií i peněz. Faktem však zůstává, že nepodpořila Boženu v nejhorší chvíli jejího života, když v říjnu 1853 ztratila Božena svého nejstaršího a nejnadanějšího syna Hynka ve věku 15ti let. Paní Panklová nepřijela ze Zaháně za Boženou do Prahy, aby ji utěšila v její strašné bolesti a v hlubokém žalu. Za 9 let poté umírá v Praze také Božena a to naprostým psychickým a fyzickým vyčerpáním. Utýraná Božena, která 24 roků bojovala s bídou tak statečně. Dne 24. ledna 1862 se paní Panklová nezúčastnila v Praze ani Boženina pohřbu. V ten den kolik slavných osobností českého kulturního života projevilo úctu a vzdalo hold největší české spisovatelce. Škoda, že větší vstřícnost a konkrétní pomoc nenabídli Boženě ještě za jejího života...

Fakta ze života Boženy Němcové a souhrnné dílo spisovatelky, to je Vám dobře známé?

Díky literatuře a rozsáhlé knihovny mojí matky, kterou po celý svůj život doplňovala. Spolu s maminkou jsme si přečetly snad celé dílo naší největší české spisovatelky. Na území naší republiky jsme také navštívily skoro všechna místa, která se dotýkala života Boženy Němcové a zapsala se nějakým způsobem do jejího díla, či jejího osudu. S velkým zájmem jsme si přečetly soukromou korespondenci Boženy Němcové i kněžny Kateřiny Zaháňské. S velkým zájmem jsme si především prostudovaly knihy od Mil. Novotného. “Božena Němcová”, od Heleny Sobkové “Tajemství Barunky Panklové”, od Mir. Ivanova “Zahrada života paní Betty”. Zajímaly jsme se o osudy dětí Boženy Němcové a to Karla, Theodory a Jaroslava. Zajímavá fakta nám poskytla z jejich života kniha Josefa Březiny “Děti slavných rodičů”. Zaujala nás také historie rodiny Kouniců, jelikož Božena Němcová svoji “Babičku” věnovala paní Eleonoře hraběnce z Kounic, rozené hraběnce Voračické z Paběnic. Na Moravě jsme se pohybovaly po panství Kouniců, v Praze jsme navštívily jejich palác. Z lexikonu Jana Halady a z knihy Petra Maška “Modrá krev” jsme studovaly osudy rodů a potomků šlechty, se kterými byla Božena Němcová v kontaktu. Abychom lépe pochopily sled dějinných událostí ve střední Evropě v I. polovině 19. století a společnost, ve které se pohybovala kněžna Zaháňská, náš zájem se soustředil i na studium dějin diplomacie 19. století.

Vaše čtenáře bude zajímat, že v Praze žijí přímí potomci Boženy Němcové a jejího manžela Josefa Němce a to z linie jejich nejstaršího syna Karla. Z profesí je u nich nejčastěji zastoupeno lékařství. Dcera Theodora “Dora” byla učitelkou a zůstala svobodná. Syn Jaroslav se oženil, ale neměl děti.

Má osmá otázka bude poslední. Kterých vlastností si nejvíce ceníte u Boženy Němcové?

Její statečnosti, pracovitosti, ušlechtilosti ducha, vyzrálé moudrosti. Přes všechny ústrky a prožitá utrpení neztratila úctu k manželovi a lásku k lidem. V zemi české, kde zažila tolik bídy, ústrků, pokoření a utrpení, se povznáší nad vlastní bolest. Ve svém srdci si uchovala oddanost, věrnost, lásku a vděčnost k zemi, která se stala její vlastí. Cituji její slova “Česká zem mě nezrodila, a přece je mou drahou vlastí, a Češkou se nazývati, je mi chloubou, je mi slastí.”

L.N. Tolstoj v Anně Karenině uvádí, že všechny šťastné rodiny jsou si podobné a že každá nešťastná rodina je nešťastná svým způsobem. Ve výchově dětí nalézám určitou příbuznost mezi metodou B. Němcové a výchovnou metodou mé matky. Bezpochyby také ušlechtilé charaktery jsou si podobné a jejich výchovné metody jsou obdobné a vedou ke stejnému cíli. Tolik badatelů už si přečetlo dílo Boženy Němcové, studovalo její životopis a analyzovalo její chování, jednání a snažilo se pochopit její bohatou osobnost. Božena byla kouzelná žena, citlivá, laskavá, vstřícná, přímá a upřímná, také plná tajemství... zvláště pro badatele.

Za rozhovor poděkoval ing. A. Kulheimové G. Knotek.