Střípky-Čriepky 2005/09 ... Článek 01 (z 8)
Cesky ZnakSlovensky Znak ČS klub
Wellington
Střípky-Čriepky
internetová verze časopisu vydávaného
ČS klubem ve Wellingtonu
Číslo: 2005 / 09

Články: Znojmo
Dějiny zemí koruny české
Měsíc ve zprávách
Správy zo Slovenska a o Slovensku
Sportovní události
Trochu humoru
Klubovní zprávy
Závěrečná stránka
HTML verze pro tisk
Cesky Znak Stripky/Criepky Logo Slovensky Znak

Časopis Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků na Novém Zélandě

  Číslo 09 (No.09)

  Září 2005 (September 2005)

  Ročník 16 (Vol. 16)


ZNOJMO



Jedno z nejstarších a nejkrásnějších moravských měst, pradávné centrum Podyjí a pevná bašta českého království při hranici s Rakouskem, leží v půvabné poloze na strmém ostrohu nad levým břehem Dyje v místech, kde řeka pomalu opouští hluboké zalesněné údolí, aby se vydala na cestu úrodným a rovinatým krajem. Město si dodnes uchovalo svůj starobylý ráz s velkým množstvím památek, pro které bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací.

znojmoprehrada2a.jpgÚdolí Dyje se Znojemskou přehradou

Předchůdcem Znojma bylo dnešní Hradiště za hlubokým údolím Garnického potoka, osídlené již od 6. století slovanskými kmeny, později významné středisko Velkomoravské říše. Počátkem 11. století za knížete Břetislava I. se dosavadní mocenské i duchovní centrum přemístilo na protější ostroh, kde byl založen nový knížecí hrad. Východně od něj se v 11. a 12. století postupně vytvořilo podhradí, tvořené řadou osad s kostelíky a dvorci, které bylo před r. 1226 povýšeno na královské město a brzy nato obehnáno hradbami. Do nově vytýčeného sídla byli povoláni kolonisté z Německa i členové různých církevních řádů. Po premonstrátech, které do Louky u Znojma povolal již v r. 1190 český kníže Konrád Ota, to byli ještě minorité, klarisky a dominikáni. Během 14. století zaznamenalo Znojmo nebývalý rozkvět, daný řadou privilegií, strategickou polohou na cestě z Prahy do Vídně i úrodným okolím s řadou vinic a sadů. V r. 1404 se město, v té době obsazené moravským markrabím Prokopem, za pomoci Hynka Suchého Čerta z Jevišovic a Ješka Sokola z Lamberka, ubránilo vojskům uherského krále Zikmunda a rakouského vévody Albrechta. Za husitských válek však stálo na straně Zikmunda, i když odtud pocházeli někteří přední ideologové husitství. Ničivý požár v r. 1490 město velmi těžce poškodil a tak celé následující století bylo ve znamení renesanční přestavby, při které pod vedením rakouských a italských mistrů vyrostla řada honosných, překrásně zdobených městských paláců. Vývoj zastavila až 30letá válka a další pohromy 17. století. V r. 1628 se ve Znojmě sešel za přítomnosti krále Ferdinanda II. zemský sněm katolické šlechty, který přijal tzv. Obnovené zřízení zemské pro Moravu s přísahou věčné věrnosti Habsburkům. V r. 1645 obsadila město švédská vojska generála Torstenssona, v r. 1663 se pod hradbami usadili Turci a v letech 1679-80 zle řádil ve Znojmě mor. To všechno byly rány, z nichž se město jen zvolna zotavovalo. Zrušení tří klášterů za Josefa II. znamenalo ukončení významných uměleckých zakázek. Stranou nezůstaly ani události napoleonských válek. V červenci 1809 se poblíž odehrála bitva mezi vojsky císaře Napoleona a rakouského císaře Františka I. Pobyt vítězných Francouzů si pak vyžádal víc než čtvrt miliónu zlatých. Průmyslový rozmach 19. století město příliš nezasáhl, také přestavba s okružní třídou vznikla na místě starých příkopů, vinic a sadů a historickému jádru se vyhnula. V letech 1870-71 byla vystavěna železnice, která spojila Znojmo s Prahou, Brnem a Vídní. Průmysl se soustředil především na potravinářskou výrobu (okurky) a na produkci keramiky. Během 2. pol. 19. století narůstaly národnostní problémy. Magistrát, který byl v rukou Němců, se r. 1869 zřekl titulu královské město, v r. 1897 zakázal úřadování v češtině. Napětí vyvrcholilo v r. 1918 vyhlášením tzv. Německé jižní Moravy s hlavním městem Znojmem. Připojení k Československu musela vymoci až 18. prosince čs. armáda. Obdobné projevy místních Němců se znovu stupňovaly ve 30. letech a skončily známými událostmi v Mnichově v r. 1938. Po odsunu německého obyvatelstva po r. 1945 a uzavření jižní hranice s Rakouskem se zpřetrhaly staré vazby a Znojmo se ocitlo na periferii zájmu tehdejší společnosti.

rotunda-sv-kateriny-znojmo.jpg

Množství památek ve Znojmě je značné; proto se omezíme jen na ty významnější. Na strmém skalnatém ostrohu nad soutokem Granického potoka a Dyje je znojemský hrad, původně mocná pevnost na jižní hranici státu z 11. století, později sídlo údělných knížat rodu Přemyslovců. Po zániku knížectví zůstal hrad majetkem českých králů. V r. 1335 se zde konala svatba Anny, nejmladší dcery českého krále Jana Lucemburského, s arcivévodou Ottou Rakouským, v prosinci 1437 zde zemřel císař Zikmund. Po r. 1620 získala zpustlý hrad znojemská jezuitská kolej, v r. 1710 jej císař Karel VI. daroval rodu Deblínů, kteří si na místě zříceniny středověkých objektů vystavěli dnešní barokní sídlo. V horní části hradu vybudovalo město pivovar. V prostoru tzv. Deblínské kaple pod středním křídlem zámku se zachovaly základy románské svatyně, pod středním křídlem zámku základy románské pevnosti. Středověká je také část přízemí dvorního traktu, podzemí s klenutými sály a cisterna. V zámku, jehož vstupní sál zdobí fresková výzdoba M. Fiséeho, je dnes expozice věnovaná historii Znojemska od pravěku do konce 19. století. Nejstarší dochovanou památkou přemyslovského hradu je rotunda sv. Kateřiny, národní kulturní památka, vybudovaná kolem r. 1037. Původně sloužila jako farní kostel, po založení města se stala jen hradní kaplí a její význam poklesl. V posledních třech stoletích sloužila jako tančírna, košíkářská dílna a chlév pro vepře. V polovině 19. století začal boj o její záchranu. Nejcennější částí rotundy jsou malby v interiéru, zobrazující mj. postavy z nejstarších českých dějin. Ústřední scénou je tu Povolání oráče k vládě, na niž navazuje 27 postav přemyslovských knížat. Malby pocházejí zřejmě z r. 1134. Od kaple se otvírá nádherný výhled na město i na údolí Dyje se Znojemskou přehradou. Nad hradem v sousedství pivovaru v ulici Přemyslovců stojí budova bývalého kláštera minoritů (od r. 1534 františkánů) ze 13. stol., v němž se i přes řadu přestaveb po požárech uchovala dvě křídla křížové chodby s žebrovou klenbou. Od r. 1945 tu sídlí Jihomoravské muzeum, které v bývalém konventu prezentuje část svých sbírek, např. archeologické nálezy, a v bývalé kapitulní síni kolekce orientálních zbraní. Ke klášteru přiléhá zbytek raně gotického kostela P. Marie, v němž byl v letech 1279-97 pohřben český král Přemysl Otakar II. po bitvě na Moravském poli. Z kostela se dochovala pouze zeď s gotickými lomenými oblouky. Minorité využívali kostel společně s klariskami, jejich klášter k němu přiléhal z druhé strany, jeho zdi se zčásti dochovaly v budově dnešní obchodní akademie.

znojmo.jpg

Výraznou dominantou města je poutní chrám sv. Mikuláše nad strmým skalnatým srázem nad řekou, stavěný v místech starší svatyně od r. 1338 do konce 15. století ve stylu tzv. měšťanské gotiky. Je to halové trojlodí s gotickými klenbami, nesenými válcovými pilíři. Z barokní výzdoby vyniká především kazatelna v podobě zeměkoule z r. 1760, dílo sochaře J. Winterhaldera st. U kostela na místě někdejšího hřbitova stojí bývalý karner, osmiboká kostnice ze 13. stol., před r. 1523 přestavěný na unikátní dvoupatrovou Svatováclavskou kapli, v jejíž spodní části je kaple sv. Martina a v horní kaple sv. Anny, zaklenutá krouženou klenbou, jedinou svého druhu na Moravě. Z vyhlídek kolem kostela je kouzelný pohled do údolí řeky.

Přirozeným centrem historického města byla po staletí dvě náměstí, Horní a Dolní, kde také vyrostly nejbohatští patricijské domy a paláce. Na Dolním náměstí, dnes zvaném Masarykovo, byla část objektů zničena při bombardování Znojma v dubnu 1945, mj. i tzv. znojemský Špalíček. Návštěvníky tu zaujme zejména kapucínský klášter s kostelem sv. Josefa z 1. pol. 17. stol. Na požádání lze navštívit hrobku pod kostelem, v níž jsou mumifikovaná těla řádových bratří. Přehlédnout se nedá ani Vlkova věž ze 14. stol., kdysi chránící Dolní neboli Vídeňskou městskou bránu, a palác č. 11 (dnes Dům umění), goticko-renesanční stavbu ze 16. stol. s atikou a krásným arkádovým nádvořím. V expozici je unikátní kolekce gotického a barokního umění. Před domem č. 4 je v dlažbě vyznačen kříž, označující místo, kde měl podle tradice spadnout z koně na smrt nemocný císař Zikmund. V Obrokové ulici, spojující Dolní a Horní náměstí, stojí 79,5 m vysoká radní věž elegantního tvaru, vystavěná v sousedství staré radnice po r. 1447. Z dolního ochozu věže je vynikající pohled na město i do dalekého okolí, za dobré viditelnosti i na vrcholky Alp (otevřeno celoročně). Stará radnice byla přestavěna počátkem 16. stol., sousední Goltzův palác z konce 16. stol. má kamenný portál v podobě postav Adama a Evy z r. 1606. Z palácové zástavby Horního náměstí vyniká Althanský palác č. 3 z 80. let 17. stol., v němž měl být údajně Albrecht z Valdštejna jmenován generalissimem císařských vojsk, a Ughartův palác č. 9, v němž v r. 1805 před bitvou u Slavkova přenocoval císař Napoleon. Nedaleko odtud na Dolní České ulici stojí dominikánský klášter s poutním kostelem Povýšení sv. Kříže, původně gotický ze 13. stol., přestavovaný renesančně a barokně. Z cenné výzdoby kostela vyniká hlavní oltář s malbou Zjevení Krista sv. Norbertovi od F. A. Maulbertsche, boční oltáře vyzdobili malíři T. Kracker, J. Winterhalder ml. a sochař J. A. Heinz. Při Husových sadech se zachovala část hradební zdi s baštami. Součástí opevnění byla i jediná z dochovaných městských bran, Pražská, na náměstí Svobody.

Pozoruhodnou a v mnoha ohledech unikátní památkou je znojemské podzemí, do kterého vstupujete z náměstíčka Slepičí trh. Labyrint chodeb, nacházející se pod celým středověkým městem, má délku více než 26 km. Chodby jsou vytesané ve skále a vedou místy i ve čtyřech patrech pod sebou. Původně sloužily k uskladnění ovoce, zeleniny, piva a vína, postupným rozšiřováním však vznikla chaotická spleť, využívaná v dobách nebezpečí i jako úkryt měšťanů a jejich majetku. Přístupná turistická trasa měří asi 1 km (otevřeno v sezóně).

Součástí Znojma je i původně samostatná obec Hradiště sv. Hypolita s klášterem křižovníků s červenou hvězdou. Od 8. století tu bývalo slovanské hradiště, centrum západní části Velkomoravské říše, s plochou přes 20 ha. Hradiště chránily mohutné valy a příkopy, uprostřed stával knížecí palác s kostelem. Po založení znojemského hradu získali Hradiště křižovníci, kteří si tu vybudovali klášter, výrazně přestavěný v 17. a 18. století. Dnes tady sídlí ústředí kongregace milosrdných sester sv. Karla Baromejského. Některé prostory zdobí fresky významného pozdně barokního malíře A. Maulbertsche, stejně jako klášterní kostel sv. Hypolita (přístupný na požádání). Pozůstatkem barokního opevnění je tzv. Švédská brána, kdysi jediný vstup do obce.

Jinou znojemskou čtvrtí je Louka s dalším významným klášterem řádu premonstrátů, založeným v r. 1190. Původní románský objekt s kostelem byl v r. 1425 za husitských válek rozbořen a znovu vystavěn pozdně goticky do konce 15. století. Barokní přestavbu, zahájenou v r. 1748 pod vedením J. L. Hildebrandta, zastavilo zrušení kláštera Josefem II. v r. 1784. Objekty pak sloužily jako tabáková továrna a kasárna. Z románského období se zachoval zbytek křížové chodby na dvoře kasáren a krypta pod kostelem.

Na severním okraji města v místní části PŘÍMĚTICE je u kostela sv. Markéty postavena replika prvního bleskosvodu, který tu vynalezl a sestrojil Prokop Diviš. V sousedství hotelu “N” je Křížový sklep z let 1740-56 vystavěný jezuity, největší vinný sklep na světě.

 

Převzato z knihy:

999 turistických zajímavostí České republiky

Knihu vydala Kartografie Praha, Františka Křížka 1,

170 30 Praha 7, E-mail: digiteam@kartografie.cz

homepage: www.kartografie.cz



 

MÁ ZEMĚ SLZY RONILA ... ČSSR 1950 - (Vlasta Tesaříková - Sirová, ČR)

Má země slzy ronila ...

spoutaná okovy rudými,

se ve tmách krví brodila,

v úzkostech nad dny příštími.


Krutostí a lží ovládána,

byla má krásná zem,

za pravdu byla lidu dána,


hesla pod rudým praporem.


Nad právem spadla opona,

čest hlodal rudý děs,

proletariátu osnova,

neznala lidskou mez.


Prapory rudé se srpem-kladivem,


ostnatých drátů zátarasy,

to byla tenkrát moje zem,

bez svobody a beze spásy.


Omamných jedů sliby plané,

pod vzpupným rudým praporem,

a krutost vlády odevzdané,

ničila moji krásnou zem.


Ničila mosty ctí a slávy,

ničila lidu statečnost,

a proměnila na bezpráví,

oddanou vlasti lidskou ctnost.


Nejlepší synové národa,

nevinou prolévali krev,

a pošlapaná svoboda,

úpěla v kriminálů zdech.


Vše hnilo v rmutném běhu času,

i nejdražšího štěstí klín,

se v beznadějném slunka jasu,

do dálek někam vytratil.


V smutku a strachu plynul čas,

čest a lidskost když nežila,

vydána zlému na pospas,

má země slzy ronila ...