Střípky-Čriepky 2006/11 ... Článek 02 (z 10)
Cesky ZnakSlovensky Znak ČS klub
Wellington
Střípky-Čriepky
internetová verze časopisu vydávaného
ČS klubem ve Wellingtonu
Číslo: 2006 / 11

Články: Volary
15 let od pádu železné opony
Dějiny zemí koruny české
Měsíc ve zprávách
Správy zo Slovenska a o Slovensku
Sportovní události
Trochu humoru
Aktuality a dopisy čtenářů
Klubovní zprávy
Závěrečná stránka
HTML verze pro tisk

DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ



            Pokračování:

Charakteristické pro mentalitu a zájmy městských vrstev byly kriticky laděné skladby, porovnávající mravně vznešené křesťanské zásady s životní praxí. Tyto práce nezřídka přerůstaly v ostrou společenskou satiru (kupř. díla obsažená v tzv. Hradeckém rukopisu). Ještě víc se uplatňoval satirický moment v pracích studentů a absolventů univerzit. Zvláště oblíbené a zdařilé byly tzv. spory či disputy dvou znepřátelených stran. Těžily z tehdejší školské výuky, založené na dialektické metodě, mnohdy parodovaly skutečnost a úsměvně odkrývaly problémy každodenního života (Podkoní a žák, Svár vody s vínem). Ne všechny disputy se vyznačovaly odlehčujícím zaměřením. Nejslavnější spory, ať psané veršem či prózou, se zabývaly filozofickými otázkami, vztahem člověka k Bohu, ke smrti i podmínkami spásy lidské duše. Ke zmíněným skladbám náleží Svár duše s tělem a především nejznámější dílo německy psané středověké literatury Ackermann aus Böhmen (Oráč z Čech) Jana ze Žatce, rozmluva intelektuála se Smrtí o smyslu lidské existence a řádu pozemského světa. V českém intelektuálním prostředí vznikla rozvleklejší obdoba tohoto dialogu, známá pod názvem Tkadleček.

Filozofický rozměr se uplatnil též ve vrcholném díle česky psané předhusitské literatury, veršované legendě o svaté Kateřině, rafinovaně spojující náboženskou problematiku s lidskou sexualitou. Složité metaforické vyjadřování mohlo ovšem promlouvat pouze ke vzdělancům; měšťanské kruhy dávaly asi přednost méně náročným legendám o svatém Prokopu a svaté Dorotě. K oblíbeným dílům patřil i tzv. Pasionál, adaptace svodu latinských legend, známého pod názvem Legenda aurea (Zlatá legenda) a sestaveného Jakubem de Voragine kolem roku 1260. Do popředí zájmu se dostávají i cestopisy. Pozornost českého publika budil více fantastický cestopis tzv. Mandevilla než faktograficky spolehlivý Milión benátského kupce Marca Pola. Za lucemburské vlády se výrazněji objevují i pozoruhodné divadelní scény (kupř. Mastičkář), provozované původně jako součást velikonočních her o Kristově umučení a vzkříšení.

Důležité místo v kultuře předhusitské doby připadalo stále mluvenému slovu, především kazatelské činnosti. Dobrý kazatel poskytoval člověku orientaci v jeho nesnadném životě a zároveň pojmenovával problémy, které lidi tížily. Kazatelé si zpravidla činili pro své proslovy písemné přípravy v podobě rozvedených tezí. Písemné soubory nedělních kázání na evangelijní motivy se nazývají postily (z latinského Post illa verba, tj. po těchto slovech). Úspěšní kazatelé do svých projevů vkládali též různé poučné příklady (exempla), jejichž popularita byla nesmírná.

Naslouchal-li shromážděný lid svým kazatelům pozorně, leč pasívně, potom se při bohoslužbách sám, alespoň částečně, zapojoval do obřadu. Stejně jako v dřívějších dobách tak činil zpěvem starých českých duchovních písní Hospodine, pomiluj ny (na konci 14. století o ní napsal učené pojednání mnich Jan z Holešova) a Svatý Václave, k nimž přistoupily ještě Jezu Kriste, ščedrý kněže a Buoh všemohúcí. Jinak byly bohoslužby nadále slouženy latinským jazykem, většině laiků nesrozumitelným, což však na druhé straně umocňovalo kouzlo rituálu. Od 14. století se již s chrámovým zpěvem pojí hra na varhany.

Na pražském dvoře Jana Lucemburského a Karla IV., ale i v okruhu markrabat Jošta a Prokopa došlo k značnému rozvoji instrumentální hudby. Prameny dokládají různé pištce a trubače, vystupující při různých světských slavnostech a příležitostech (vítání zahraničních poselstev, hostiny apod.). V městském a venkovském prostředí hráli při obřadech a zábavách, spojených s tanci a zpěvy (kupř. svatební veselí).

 

Výtvarné umění

Klíčovou úlohu ve vývoji gotického výtvarného umění sehrála architektura. V první polovině 14. století byly především ve stavbách založených posledním pražským biskupem Janem z Dražic patrné vlivy francouzského kulturního prostředí, s nímž český prelát udržoval styky. Ohlas francouzské gotiky se projevil zejména v Roudnici nad Labem (most, augustiniánský klášter a kostel), kde měl biskup své sídlo. V sakrální (církevní) architektuře tohoto období se, rovněž v důsledku kontaktů s francouzským uměním, prosadila tendence k vznosným, vzhůru směřujícím liniím. Tento styl přinesl do českých zemí Francouz Matyáš z Arrasu, architekt první fáze přestavby Svatovítského dómu. Jeho prvky jsou zřejmé i v kapitulní síni Sázavského kláštera a v chrámu svatého Bartoloměje v Plzni.

Vrcholná gotika je však v českém prostředí spjata hlavně se jménem jihoněmeckého stavitele Petra Parléře z Gmündu (ve Švábsku), který u nás působil více než čtyři desítky let (zemřel roku 1399) a spolu se svými příbuznými vybudoval proslulou kamenickou a sochařskou huť. Parléřovská architektura přinesla nové rysy především ve způsobu zaklenutí rozsáhlých chrámových prostor. Těžkou křížovou klenbu vystřídala síťová klenba žebroví a jednoduché okenní kružby se proměnily v pestrou směs vzájemně se proplétajících větví, pro něž byl příznačný plaménkový motiv. K hlavním stavbám Parléřova okruhu patří chór pražského Svatovítského chrámu a jeho hlavní věž, kaple Všech svatých na Pražském hradě, podíl na architektuře staroměstského chrámu Panny Marie před Týnem, kostela svatého Bartoloměje v Kolíně a počátek budování chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Také pražský Kamenný (Karlův) most a Staroměstská mostecká věž náleží mezi výtvory parléřovské huti. Velká část gotické architektury však navazovala na dědictví počátku 14. století, zdokonalené podněty Matyáše z Arrasu (chrám Karla Velikého v Praze na Karlově, pražský klášter Na Slovanech, chrám svatého Jakuba v Kutné Hoře, kostel svatého Jiljí v Třeboni). Jihočeská gotika, zejména sakrální stavby, pak prozrazují souvislost s podunajskou architekturou německé a rakouské oblasti.

S architekturou byl bezprostředně spjat vývoj plastické tvorby. Sochy a drobná plastika obohacovaly vnější i vnitřní výzdobu církevních i významných světských staveb a podílely se na jejich členitosti. Většina sochařských prací zpodobňovala světce, přičemž zhruba od poloviny 14. století se v souvislosti s mariánským kultem šíří vlna tzv. krásných madon (Panna Marie s Ježíškem v náručí) s charakteristickým esovitým prohnutím postavy. Jejich obliba vrcholí kolem roku 1400. Do této doby spadá také tzv. Mistra týnské kalvárie, vynikajícího řezbáře, zpracovávajícího náboženské motivy, zvláště Kristovo umučení. Vedle dřeva se jako sochařského materiálu používalo pochopitelně též kamene a kovu. Nejvýznamnějším dílem parléřovské huti, spojené s oficiální politikou Karla IV., jsou kamenné náhrobky sedmi přemyslovských knížat a králů ve Svatovítské katedrále a v triforiu téhož chrámu jedinečná galerie jednadvaceti plastik příslušníků lucemburské dynastie a osob, které se o stavbu dómu zasloužily. Jindřich Parléř je autorem plastiky svatého Václava, umístněné rovněž v hlavním českém chrámu, a v jeho dílně vznikly asi též sochy Karla IV. a Václava IV., zasazené do východního průčelí Staroměstské mostecké věže. Vynikajícím dokladem úrovně tehdejšího kovolitectví je jezdecká socha svatého Jiří, bojujícího s drakem, instalovaná dnes na třetím nádvoří Pražského hradu. Svým pojetím předznamenává již nástup renesančního umění.

Bouřlivý rozvoj prodělalo v tomto období také malířství. Monumentální koncepce Karlovy politiky i duchovní úsilí doby vyjadřovalo především malířství nástěnné. Sem se řadí hlavně tvorba mistrů, kteří se podíleli na výzdobě císařského paláce a kaple na Karlštejně. Jedním z nich byl Karlův dvorní malíř Mikuláš Wurmser. Malby na stěnách se však ve druhé půlce 14. století objevují v celé řadě kostelů, včetně staveb méně významných, i v šlechtických palácích a měšťanských domech. K vrcholnému projevu dospěla v průběhu 14. věku desková malba, těžící nadále převážně z náboženské tematiky. Postupně však z prací umělců mizí asketická strohost a neosobní pojetí postav. Zobrazované tváře a figury jsou stále častěji zachycovány v reálných proporcích s důrazem na individuální rysy. Významná malířská centra existovala v Praze, v jižních Čechách a na jižní Moravě. K reprezentativním dílům české deskové malby náleží zejména práce Mistra třeboňského oltáře, srovnatelné se soudobím italským uměním, a Mistra vyšebrodského oltáře. Za součást evropského kulturního dědictví se obecně považují i portrétní práce mistra Theodorika (Dětřicha), 130 obrazů polopostav světců, vytvořených pro karlštejnskou kapli svatého Kříže. Knižní iluminace navazovala na tradičně bohaté zázemí, jaké představovaly kupř. Pasionál abatyše Kunhuty a Velislavova bible z první poloviny 14. století. Pozornost iluminátorů se za Karlovy vlády soustřeďovala zejména k Bibli a mešním (misály) i modlitebním knihám. Svého vrcholu dosáhla česká gotická knižní malba na dvoře Václava IV., kde vznikl soubor vynikajících rukopisů (německy psaná Bible, cestopis tzv. Mandevilla a četné další).

manzelskypar.jpgManželský pár v objetí na loži, Bible Václava IV.,

počátek 15. století

Prosazující se tvůrčí individualita a sílící umělecké sebevědomí, podmíněné rostoucí společenskou prestiží, překonávají v této době starší, ryze středověký přístup, v němž byl umělec anonymním služebníkem božím. V iluminovaných rukopisech i v plastice se množí zpodobení či přímo portréty umělců, kteří díla vytvořili. I to je jeden z dokladů o sebeuvědomovacím procesu lidského subjektu a zároveň neklamná předzvěst hlásící se renesance.

 

Rozdíly v kulturním stylu společenských vrstev

Gotická kultura tvoří sice uzavřený, nicméně vnitřně rozrůzněný celek, odpovídající rozvrstvení tehdejší společnosti. Složité a mnohovýznamové umělecké projevy chápali v plném smyslu vlastně jen vzdělanci a příslušníci nejvyšších vrstev: církevní hodnostáři, vůdčí osobnosti panovnického dvora a univerzitní učenci.

Pokračování příští měsíc